Přepěťová ochrana

Hlavní účel přepěťové ochrany je chránit elektrická zařízení před poškozením jejich izolace přepětím. Omezují energii přepěťové vlny a odvádějí nebezpečnou energii z míst, kde by mohla škodit. Jedná se o speciální elektrická zařízení.

A co si představit pod pojmem přepětí? Jde o napětí, které překročí svou hranici. O přepětí hovoříme v případě, že se napětí zdvojnásobí.

Rozlišujeme různé druhy přepěťové ochrany. Jsou jimi polovodičové přepěťové ochrany, ochranné jiskřiště, růžková bleskojistka, vyfukovací trubice, ventilová bleskojistka či průrazka, popř. můžeme zařadit domácí přepěťové ochrany, které však nejsou tak účinné.

V některých případech je možné místo přepěťové ochrany použít odrušovací články. Někdy se nasazují oba typy ochranných prostředků najednou.

Blíže o přepěťové ochraně

Ochrana před přepětím spadá do oboru elektromagnetické kompatibility. V posledních letech se více mluví o důležitosti přepěťové ochrany. Je důležité si totiž uvědomit, že se technické vybavení vyvíjí, je složitější a tím roste i jeho cena. Proto se vyplatí do instalace těchto zařízení investovat.

Přepěťovou ochranu domů a bytů je nutné přizpůsobit konkrétní budově, především tomu, jaké má zařízení a technické vybavení.

Přepěťové ochrany podle tříd

Přepěťové ochrany se vyrábí ve třech třídách – B, C, D.

  • Přepěťová ochrana třídy B je tzv. hrubá ochrana. Jedná se o svodiče bleskového proudu. Musí odvézt impulsní proud o hodnotě 50kA.
  • Přepěťová ochrana třídy C představuje střední ochranu (svodiče přepětí). Jejím úkolem je spolehlivě odvádět impulsní proud o hodnotě 15kV opakovaně a jednorázově 40 kA. Nároky zvládnou splnit výkonové varistory. Přepěťové ochrany této skupiny se většinou instalují do podružných rozvaděčů.
  • Přepěťová ochrana třídy D je jemnou ochranou a instaluje se do rozvodů s citlivými a drahými přístroji, počítači atd.

Rozlišujeme také koaxiální přepěťové ochrany. Jsou speciálně upravené, aby se daly použít pro videotechniku, počítačové sítě a radiotechniku. Odlišují se tím, že se zde klade důraz na přenosově-frekvenční parametry, především na činitel útlumu a činitel odrazu (činitel přizpůsobení).